Šárka Chapman

S Klárkou o jejím druhém porodu čtyřkilového miminka bez poranění

S Klárkou se známe virtuálně několik měsíců. Před pár týdny porodila svou druhou dcerku a protože tentokrát ji těhotenstvím doprovázely hypnoporodní relaxace a afirmace, zeptala jsem se jí, jak tento porod prožívala.

V rozhovoru mluví nejen o tom, jak porodila čtyřkilové miminko bez poranění, o svých přípravách na porod a vlivu psychiky. Její vzkaz všem ženám na konci rozhovoru mě skutečně dojal a naprosto s ním souzním.

Protože se jednalo o domácí porod, neuvádím z důvodu ochrany osob žádné bližší údaje.

Klidná máma: Klárko, dneska si budeme povídat o tvém druhém porodu, na který ses připravovala i pomocí hypnoporodních relaxací a afirmací. Kde bys chtěla začít?  

Klárka: Já bych nejradši začala ještě u toho prvního porodu, protože to spolu souvisí. Já jsem se na děti hodně těšila už dlouho. Když jsem otěhotněla, měla jsem obrovskou radost a hodně jsem začala studovat o přirozených porodech, protože mě to moc zajímalo. Setkala jsem se s kamarádkou, která má pět dětí, z toho dvě rodila doma, a ona se mě zeptala, jestli bychom nechtěli rodit s dulou. Já jsem se s ní potom spojila a pak už jsme se připravovaly společně. Doporučila mi zajímavé knížky, třeba Znovuzrozený porod od Odenta, cvičila jsem s Aniballem a ten porod byl moc krásný. Byl to ambulantní porod v krnovské porodnici.

Klidná máma: A jak ses připravovala na druhý porod?

Klárka: U druhého porodu jsem o sobě nijak nepochybovala. Cítila jsem se psychicky velmi srovnaná, samozřejmě jsme znovu měly schůzky s mojí dulou. Tentokrát jsem chtěla rodit doma a proto jsme řešili i praktické věci ohledně porodu.

Klidná máma: Měla jsi o porodu doma pochyby?

Klárka: Komplikace samozřejmě mohou nastat, ale ani porodnice není stoprocentně bezpečné místo. Můžu umřít i v porodnici nebo když mě srazí auto. Žijeme na statku a tady se často setkávám se smrtí. I díky tomu mám v sobě otázku smrti hodně srovnanou. Já jsem v sobě neměla žádné pochyby nebo strachy. Myslím si, že se strachem se doma rodit nedá. Měla jsem absolutní důvěru v sama sebe. Ale přijala jsem i možnost komplikací a měla jsem to nastavené tak, že kdybych kdykoli během porodu dostala strach, tak se sebereme a jedeme do porodnice. Ale žádný takovýhle pocit se nedostavil.

Klidná máma: A jak probíhala samotná příprava?

Klárka: Dělali jsme rekonstrukci, takže jsem se na to pořádně vrhla až poslední dva měsíce před porodem a pak jsem si z té přípravy udělala takový rituál. Večer jsem si zacvičila s Aniballem a potom jsem si pouštěla tvoje relaxace a u toho celá rodina odpadla docela brzo a já jsem si je mohla v klidu doposlouchat. To jsem dělala každý den a bylo to super. V tom balíčku byly relaxace, které jsem poslouchala raději a jiné jsem potřebovala slyšet jen párkrát. Ty oblíbené jsem pak střídala. Někdy jsem si pouštěla jen afirmace a ty byly taky moc fajn.

S Aniballem jsem tentokrát natrénovala méně, protože jsem si říkala: to bude druhý porod, to už bude šup šup. Ale čtyřkilové dítě jsem teda nečekala.

Klidná máma: Ale i tak jsi byla bez poranění?

Klárka: Ano. Ikdyž doktor na poslední kontrole říkal, že ten plod je nějaký malý a tipoval tak 2,7 kg. Čtyři kila byla opravdu překvapením. Ale já jsem věřila, že to bude bez poranění a taky že bylo.

Klidná máma: A ještě něco z těch příprav?

Klárka: Pila jsem čaj z listí maliníku, jedla jsem lněné semínko a pupalku. Po celé těhotenství jsem byla dost aktivní, takže jinak jsem neměla pocit, že bych se měla dostat do kondice nebo podobně.

Klidná máma: Jak ses dozvěděla o hypnoporodu, relaxacích a afirmacích a co tě na tom lákalo? Proč jsi to zkusila?

Klárka: Já jsem si párkrát zkoušela poslouchání meditací, ale o hypnoporod jako takový jsem se moc nezajímala. Myslela jsem si, že je to něco mnohem víc duchovního, než co jsi mi pak vysvětlovala. Viděla jsem třeba dokument Orgasmický porod a některé ženy to popisovaly jako úplně bezbolestnou zkušenost, u které ještě prožily orgasmus. Takže tohle jsem si spíš pod hypnoporodem představovala.

Klidná máma: A jak hypnoporodní relaxace a afirmace ovlivinily tvé těhotenství a porod? 

Klárka: Mně při druhém porodu samy naskakovaly afirmace. Třeba: „vítám každou vlnu“ a „mé tělo je stvořené k tomu, aby snadno porodilo mé dítě“.

Obecně jsem měla moc hezké porody. Ale nemůžu říct, že by mě to nijak nebolelo. O to víc u druhého porodu, protože já nejsem moc vysoká a miminko mělo přes čtyři kila. Navíc ani jedna dcerka před porodem neklesla níž, takže já jsem se docela nadřela. Ale o porodech mluvím spíš jako o těžké práci, protože to mi přijde výstižnější než říkat, že žena trpí v bolestech. Ale že bych byla na vlně euforie a tím porodem si nějak proletěla, tak to jsem nezažila. A právě tak jsem si hypnoporod dřív představovala. Ale i tak to byl skutečně krásný porod.

Mně se práce s myslí vždycky líbila a zajímala mě. Je mi to velice sympatické, ale nejsem vyloženě pokročilý typ. Já si sama sobě vizualizuji a baví mě to. Dělám spoustu toho intuitivně a tak jsem si říkala, že by to mohlo být příjemný. A taky že bylo, protože jsem se vždycky u toho poslouchání naladila, soustředila jsem se na fakt, že mám čas na sebe. A bylo to fajn, že jsem u toho uspávala starší dcerku, kterou to velmi rychle zklidnilo a usnula, ale naopak já jsem u toho ani neusnula. Odpočinula jsem si, ale nebylo to takové, že bych byla jako přejetá parním válcem. Bylo to moc fajn.

Klidná máma: Jak na tebe relaxace působily?

Klárka: Dařilo se mi mnohem víc naladit se na miminko. A poslíčky, takové jemné vlnky, jsem nejčastěji cítila právě během poslechu relaxací. Během relaxací tam byla krásná komunikace s miminkem. Celé to poslouchání bylo skutečně příjemné. A dokonce teďka, po porodu, začala být nad ránem dcerka taková neklidná a plačící. Takže jsem si ji dala na bříško a pustila jsem tu relaxační hudbu a krásně to fungovalo, hezky se zklidnila. A další den to zklidnění bylo ještě rychlejší a pak už to bylo šup šup. Takže si myslím, že reagovala na tu zklidňující hudbu, kterou znala už z bříška.

Klidná máma: A jak jsi prožila samotný porod?

Klárka: Mně to ke konci těhotenství hodně poslíkovalo. A pro mě bylo důležité, že jsem se už necítila komfortně se starší dcerkou a věděla jsem, že dokud nebudu sama, tak neporodím. Takže jsme dcerce zajistili hlídání, abych si mohla odpočinout a naladit se sama na sebe. Ten klid pro mě byl skutečně zásadní.

Večer jsme si s manželem udělali romantický: svíčky, večeře, milování a začaly pomalu chodit první kontrakce. Okolo půlnoci se to zpravidelnilo a porod začal běžet, ikdyž jsme si pořád nebyli úplně jistí. Dula přijela kolem třetí hodiny ráno.

A znovu jsem si uvědomila, jak je to fajn mít dulu. Protože ačkoli jsem věděla, jak si projít vlnou, tak ona mi pomáhala se uvolnit a prostě to pustit. Často jsem byla ve vaně, ale střídala jsem to. V první polovině porodu jsem ještě žertovala, ale pak jsem se, stejně jako u prvního porodu, dostala do bodu, kdy jsem se cítila na pokraji sil.

A pak pro mě bylo také zásadní to, že jsme nevěděli, jak je přesně dcerka veliká, a ten porod neprobíhal tak rychle, jak jsme s dulou očekávaly. Dula mi říkala, že to hodně drží na té vodě, takže jsem šla do dřepu a na jednu vlnu jsem hodně zatlačila, aby mi praskla voda. To pomohlo, ale ačkoli tam pak už byly pocity na tlačení, bylo to stále dlouhé.

U prvního porodu se malá narodila na dvě zatlačení, vyklouzla celá. Teď jsem tlačila, tipuju tak dvě hodiny, ale malá nešla rychle ven. Vždycky se jakoby vrátila zpátky.

Střídala jsem polohy i místnosti, nejlíp mi bylo na záchodě a pak taky zapřená o manžela. Pak už jsem měla pocit, že potřebuju změnu, těsně před koncem. Nakonec jsem porodila na boku vleže, kdy mi manžel držel zvednutou nohu.

Ale samotný proces vytlačení děťátka byl náročný. Až jsem si říkala, jestli to skutečně zvládnu. Ale nakonec jsme to krásně zvládli.

Ke konci jsem hodně zvučila a vokalizovala.

Klidná máma: V čem ještě byl ten porod jiný?

Klárka: Tentokrát jsem skutečně miminko v bříšku během porodu vnímala. Ona se tam hodně hýbala, tak jsem si říkala, že ona určitě hodně maká a pomáhá. To tam teď bylo skutečně hodně výrazné.

Placentu jsem potom porodila asi hodinu a půl po porodu, a taky byla veliká, určitě přes kilo.

Ale to ženské tělo to krásně zvládne. A přišla nádherná euforie.

Klidná máma: Děkuju moc Klári. Je ještě něco, co bys chtěla doplnit nebo vzkázat ženám, které to budou číst?

Klárka: Vzkázat bych něco určitě chtěla. Já bych si moc přála, kdybychom si jako ženy skutečně dovolily rodit hezky. Dovolily si přijmout sebe, nebály se toho. Protože ten pocit po porodu, že jsem to zvládla, je pocitem absolutní nepřemožitelnosti a dokonalosti. Já jsem se podle mě nikdy necítila líp než po svých porodech. Tím, že jsem neměla žádné problémy ani poranění a hormony tam lítaly všude možně. Přišel pocit, že jsem neskutečně dobrá.

A přijde mi obrovská škoda, když si to ženy nedovolí prožít třeba proto, že chtějí jít nějakou zkratkou. Nebo třeba plánovaným císařem, který je zbytečný (tzn. nejsou pro něj skutečné zdravotní důvody). A myslím si, že je to velká škoda pro  ženské sebevědomí.

Přála bych si, aby ženy v sobě našly tu sílu, protože v Česku ještě není snadné si krásný porod vybojovat. Ale ten boj za to stojí. V životě není moc věcí, za které stojí za to bojovat tak moc, jako za přirozený porod.

Klidná máma: To je krásný. A je to i moje přání, aby se to u nás v Čechách posouvalo. Děkuju moc Klárko.

Vyzkoušejte Těhotenské afirmace zdarma.


Šárka Chapman
Jsem máma tří dětí, dula, lektorka on-line kurzu hypnoporodu >> a autorka relaxací pro ženy>> a těhotenských afirmací zdarma. >> Inspiruji a podporuji ženy na jejich cestě mateřstvím tak, aby si ho užívaly a cítily se v něm dobře. Vyzkoušejte relaxaci Vlny moře zdarma >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů