Když se nám před 6 lety narodilo první děťátko, radši jsem si vzala taxi, než abych jela na prohlídku k pediatrovi autem (byl listopad a nechtěla jsem ji tahat narvaným MHD).

Měla jsem šílenej strach.

Jízda po Varšavě totiž znamená: jezdit po víceproudých silnicích, přejíždět přes tramvajové pásy (má noční můra), spousta jednosměrek, víceproudé kruhové objezdy (moje další noční můra), Poláci, kteří jezdí jako 🐖 (true story: žádnej blinkr, žádná bezpečná vzdálenost, natož aby vás někdo pustil, ale zato spousta troubení, což máma s plačícím miminkem v autosedačce fakt potřebuje).

Letos jsme koupili dodávku, naložili do ní 3 děti a vydali se 2000+km do Anglie.
Už předtím jsem jezdila 500km za rodinou do Čech sama s 2 malými dětmi.

Vím, že spousta z vás tohle taky řeší. Máte doma auto, ale bojíte se ho řídit. Možná jste jen vyšly ze cviku, možná máte za sebou nepříjemný zážitek. Řízení auta vás stresuje a pomyšlení na to, že vám v autě ještě brečí dítě v autosedačce ve vám prostě nedovoluje ani začít.

Prošla jsem si tím a tak s vámi chci posdílet, jak jsem svůj strach překonala a přidat pár tipů navíc.

Co mi k opětovnému řízení pomohlo:

• začít jezdit trasy, které znám,
• nastudovat si dopředu trasu, kterou neznám, na internetu (obzvlášť nepřehledné křižovatky),
• říct si o pomoc (kdykoli a kdekoli),
• vykomunikovat to dětem (ano, i miminku jsem narovinu říkala, že maminka je trochu nervózní, že se teď potřebuje soustředit, ale že to zvládneme),
• co nejvíc čas jízdy napasovat na spánek dětí,
• být vybavená (na sedadle spolujezdce mívám košík, kde je jídlo všeho druhu, vlhčené ubrousky, hračky…),
• vizualizace (obrovsky silný a uklidňující nástroj, vizualizuju si zejména ten pocit, kdy vjíždím do cílové destinace a mám radost, že jsem to zvládla),
• zachovat klidnou hlavu (to mám od svého muže, který je naprostý pohodář).

Strach z řízení je naprosto přirozený, ale je dobré uvědomit si, čeho se to vlastně bojíte. Toho, že vám to chcípne hned na první křižovatce? Že vás někdo vytroubí? Máte obavy z toho že vás budou hodnotit a soudit ostatní řidiči? S největší pravděpodobností budou, ale to už není váš problém.

Protože to, jak vnímáte sami sebe, je důležitější než to, jak nás vidí ostatní.

Pokud vaše nejistota pramení z toho, že jste za volantem už nějakej ten pátek neseděla, poproste někoho, kdo vám v autě bude dělat společnost a dodá vám potřebný klid. Můžete také začít jezdit v noci, kdy je menší provoz, protože ranní špička nikomu na klidu ani sebevědomí nepřidá.

Jestli vás ale přemůže obrovský strach a vám se rozklepou kolena, mám pro vás ještě jeden tip. A to od skvělé terapeutky Katky Jirouškové, která doporučuje Bachovy květové esence. A to „Kejklířku skvrnitou – č.20, která pomáhá právě na konkrétní strachy, jakým je i strach z řízení. Proto je tato esence skvělá pro maminky, protože rozpustí jejich strach, který se pak neprojevuje u dětí zase v jiných situacích. Hodí se v rodinách, kde jsou malé děti, protože i ony mají své strachy, například z chození do škol(k)y, ze tmy a podobně. Tyto Bachovy esence se dají používat dlouhodobě. Stačí si kápnout pár kapiček přímo na jazyk.

A povzbuzení na konec?

Dnes jsem jela s 3 malými dětmi po Varšavě k pediatrovi, bylo tam všechno, čeho jsem se dřív děsila (víceproudé silnice, několikery tramvajové pásy, 🐖 co mě vytroubilo, protože samo neumí použít blinkr, brečící dítě v sedačce, druhé zpívající jingle bells a třetí mi vyprávělo pohádku, plus ohraničení práce na silnici tak, že jsem nemohla zabočit do naší uličky a musela to vycouvat). Zvládla jsem to na pohodu, bez propoceného trička 🙂

Milé ženy, jsem důkazem toho, že ten strach lze překonat.

Že když jsem to zvládla já, zvládnete to taky.

Možná vám pomůžou kondiční jízdy nebo jízda v prázdných nočních ulicích (pokud máte hlídání).

Najděte si svou cestu, ale začněte.

Čím víc to odkládáme, tím víc roste náš strach.

♥ ZVLÁDNETE TO! MYSLÍM NA VÁS ♥

A pokud potřebujete zvednout sebevědomí a naučit se pracovat se svými emocemi, přidejte se do kurzu Klidnější mámou a sebevědomější ženou za 21 dní.