Šárka Chapman

8 rodičovských strategií, které používají učitelé Montessori pro své vlastní děti

Montessori je metoda učení, která není pouze o teorii. Je to způsob, jak přistupovat k dětem jinak. A je to něco, co můžete rozhodně používat doma bez ohledu na typ školy, do které vaše dítě chodí.

Tady je osm opravdových strategií, které používají učitelé Montessori pro své vlastní děti a vy je můžete zkusit už dnes.

 Zahrňte děti do vašich každodenních činností

Zapojit své dítě do běžného života je něco, co můžete udělat rovnou od začátku. Znamená to, že místo abyste nechali miminko ležet na podložce v pokoji, vezmete ho do kuchyně třeba v Mojžíšově koši, aby vás mohlo pozorovat. Jakmile dítko stojí, můžete mu pořídit učící věž. Stane se tak součástí vašich činností v kuchyni, může vás pozorovat, povídat si s vámi a nebo si zkoušet činnost úměrnou jeho věku.

Starší dítě vám v domácích činnostech už můžete aktivně pomáhat. Například s prádlem, zaléváním květin, otíráním prachu nebo při zahradničení.

Tím, že dítě zapojíte do skutečných každodenních prací mu dáte určitý smysl, učíte ho důležitým životním dovednostem a předcházíte „zlobení“, které je častým projevem dětí, které potřebují naši pozornost. Nezáleží na tom, co je to za úkol, obvykle je tam způsob, jak vám vaše dítě může pomoct. Stačí, když jim ukážete jak.

Obě naše dcery společné činnosti milují a neberou je jako práci, ale spíš jako hru. Je k tomu potřeba hodně trpělivosti a tolerance, protože výsledek nebude takový, jako kdybych tu práci udělala sama, ale vidím v tom obrovský přínos v mnoha směrech.

 

Pokud je to jen trochu možné, přestaňte dělat, co právě děláte a věnujte se teď naplno dítěti. Ikdyby to mělo být jen pět nebo deset minut, kdy naplníte jejich emoční nádrž a ony budou opět samy sebou. Kouzelné a pohodové děti.

Pokud běhají po domě nebo skáčou po gauči, zkuste jít společně ven a dát si závod na zahradě nebo na hřišti. Pokud dovádějí s vodou a podlaha je celá mokrá, udělejte si společně vodní bitku na zahradě nebo je vemte dřív do vany, kde se budou moci s vodou vyřádit.

Zatímco čas o samotě (na hanbě nebo v pokoji) vás a dítě jenom víc rozděluje a vede k pocitům studu a viny, společný čas vás sbližuje a posiluje váš vztah s dítětem, což je vždy vhodným cílem.

Někdy za určitým „zlobivým“ chováním může být předchozí nevyřešená emoční situace, kterou si dítě potřebuje ještě zpracovat. Nechte ho, ať své emoce prožije naplno, ale nabídněte mu k tomu vaši uklidňující přítomnost.

 

Mnoho učitelů Montessori používá tento princip i doma, už od narození. U miminka to znamená, že místo do houpačky nebo do ohrádky, dáme dítě na prostornou deku/podložku, takže má kolem sebe dostatek místa, aby se mohlo zkoušet překulit.

Pro starší dítko můžete udělat dětský pokoj naprosto bezpečným tak, aby mohlo libovolně prozkoumávat své okolí, aniž by slyšelo „ne“.

Starší děti by měly mít dostatek času i prostoru, aby se mohly volně pohybovat, ideálně venku. Tím jim dáte možnost rozvíjet motorické schopnosti a jednoduše objevovat svět.

Zejména malé děti nedokáží jasně vyjádřit, že se cítí omezené.

 Vysvětlete jim, co se bude dít

Pokud navštívíte Montessori školku, první z věcí, kterých si všimnete, je způsob, jakým učitelé k dětem mluví. Vždy jim vysvětlí, co budou dělat dřív, než se do toho pustí. Učitel například řekne: „Teď tě zvednu, položím tě na přebalovací pult a dám ti čistou plenku.“

Jedná se o způsob, jak projevit úctu k osobnosti, kterou mají už ty nejmenší děti, a také ke sdílení jazykových dovedností. Toto pokračuje se staršími dětmi, když sdělujeme změny v rutině nebo jim oznámíme, že se jich potřebujeme dotknout – „Potřebuju tě teď držet za ruku, dokud nepřejdeme bezpečně silnici“

Vyžaduje to praxi, ale stane se to zvykem  a pak už je snadné to používat doma s vlastními dětmi.

Možná vám přijde, že tomu vaše miminko nebo batole ani ještě nemůže rozumět. Ale aspoň na pár dní to se svými dětmi vyzkoušejte. Moje zkušenost je taková, že dítě reaguje mnohem klidněji nebo vám naznačí způsob, který mu vyhovuje víc. Například batole už nechce vyměnit plenku vleže, ale ve stoje. A obejde se to bez křiku nebo pláče.

 

 Nedělejte věci pro dítě, ale s ním

Montessori je především o nezávislosti a to je něco, co Montessori učitelé se svými dětmi praktikují neustále. Často je jemný rozdíl, když rodič jedná s dítětem jako s partnerem, než aby dělal věci pro něj.

Montessori rodiče nabádají svá batolata, aby jim pomohly vyměnit plenku tím, že si sami stáhnou kalhoty nebo odlepí plenkové úchytky. Nebo můžete vidět Montessori rodiče, jak sedí vedle svého dítěte a nechá ho, aby po sobě sám utřel nepořádek, než aby to udělal za něj.

Dělat věci „s dítětem místo pro něj“ často zabere mnohem více česu, ale zároveň to dá vašemu dítěti větší nezávislost a zodpovědnost.

Já osobně v tom vidím ještě jeden velký benefit: dítě se naučí vzít zodpovědnost za své činy, ale také rozumí tomu, že udělat chybu je v pořádku, ale je důležité ji po sobě napravit.

 

Montssori učitelé představují vzor důstojnosti, slušnosti a dobrého chování. Jak ve třídě, tak doma.

Vysvětlujte, jak jednat ve společenských situacích. Například jak nechat někoho projít v těsné chodbě nebo jak získat pozornost dospělého, když je na telefonu. Je to často mnohem efektivnější a mnohem příjemnější, než prostě napomínat děti kvůli nevhodnému chování. 

Děti se obecně chtějí chovat odpovídajícím způsobem, jen ne vždy vědí jak. To, co se nám zdá být zřejmé, nemusí být malým dětem úplně jasné. Přemýšlejte o tom tak, jako byste navštívili cizí zemi s velmi odlišnou kulturou. Potřebovali byste studovat, co je považováno za zdvořilé a nezdvořilé. Děti také potřebují tyto informace.

Důležité je skutečně žít tak, jak chceme, aby se chovaly naše děti. Dítě se nejvíc učí pozorováním a kopírováním. Což si uvědomíme pokaždé, když z úst vypustíme sprosté slovo 😉

 

V učebně Montessori má učitelka pomáhat dětem dělat objevy pro sebe, spíše než je přímo učit fakta.

Bez ohledu na to, jaký typ školy vaše dítě navštěvuje, můžete podpořit jeho objevování tím, že budete sledovat jedinečné zájmy dítěte a poskytnete mu příležitost prozkoumat je. Může to být instalace dalekohledu nastaveného na dvorku nebo darování knih o origami.

Povzbuzování dětí, aby se ponořilo do svých zájmů, ukazuje, že učení je zábavné a že svět je nekonečně zajímavým místem.

Zájmy dítěte se mění, ale je dobré ho podpořit v tom, co ho v tuhle chvíli nejvíce zajímá. Nemusí mít hned nové věci, pokud s danou věcí teprve začíná, ale je důležité jeho zájmy nikdy neshazovat. Pokud se do jeho nového koníčku ponoříte se svým dítětem, jen to upevní váš vztah a možná rozšíří vaše obzory.

 

Lidé jsou často překvapeni, když vidí malé děti v Montessori školách nebo domovech, používat skutečné nože, kladiva nebo šicí stroj. Montessori rodiče pozorují dítě, zda už je připravené, ukážou mu, jak nástroj používat, a potom ze vzdálenosti pozorují aby se ujistili, že je dítě v pořádku.

Děti, které používají skutečné nástroje a ne plastové hračky, jsou obvykle mnohem více opatrné. Odhadnou rozdíl v kvalitě i účelu a zacházejí s těmi materiály s respektem.

Mně se skvěle osvědčilo, dělat na začátek tu samou aktvivitu s dítětem, ale odděleně. Každá máme své kuchyňské prkénko, svůj nůž (já ostrý, dcera jídelní) a krájíme třeba okurku. Dcera se tak může podívat, jak přesně to dělám, kdykoli se potřebuje ujistit. Když cítím, že už je v té činnosti sebevědomá, nechám ji příště, ať to zkusí úplně sama.

Vaše dítě nemusí navštěvovat Montessori školu, aby mělo užitek z této filosofie doma. Vyzkoušejte některé z těchto strategií učitelů Montessori abyste viděli, co může fungovat u vás.

Šárka Chapman
Jsem máma tří dětí, dula, lektorka on-line kurzu hypnoporodu >> a autorka relaxací pro ženy>> a těhotenských afirmací zdarma. >> Inspiruji a podporuji ženy na jejich cestě mateřstvím tak, aby si ho užívaly a cítily se v něm dobře. Vyzkoušejte relaxaci Vlny moře zdarma >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů